Historie mistrovství republiky

 Tento materiál je čerpán z http://www.motoczech.cz/

autory jsou Petr Štola a Jan Vítovec, na výše uvedené web adrese , najdeš i výsledky MR ČSSR a MRČR,tak jak je tito pánové zpracovali

  1954

První ročník měl čtyři zastávky a byla to spíše svazarmovská komedie. Do šampionátu mohli bodovat pouze jezdci s licencí 1. třídy, kterých bylo ... byli jen čtyři! František Šťastný vyhrál dva závody čtvrtlitrů, jednou byl druhý, ale chybělo mu to nejdůležitější – licence 1. třídy! Takže titul putoval jinam. Vypsané byly pouze kategorie 250, 350 a 500 ccm, přestože se jezdilo také ve třídách 125 a 175 ccm. Zajímavostí je i to, že i tento první ročník byl postižen kolizemi termínů! V Ostravě třeba startoval jen Štajner! Důležité je také zdůraznit, že dle některých zdrojů se tehdy bodovalo způsobem 5, 4, 3, ...., když systém 6, 4, 3,... přišel na řadu až od roku 1955, zatímco jiné zdroje uvádí, že šest bodů dostával vítěz již v roce 1954.

1955

 V roce 1955 se bodovalo již 6, 4, 3, 2, 1, tedy do pátého místa, sajdy ale jen do třetího 6, 4, 3. Bylo vypsáno oficiálně pět kubatur, nicméně „osminky“ byly stéle mimo hru, i když u nás samozřejmě také závodily. Tohoto roku se nějak pozapomnělo na zákaz používání zahraničních strojů, a tak jsme mohli vidět i názvy jako například Matchless, což byly stroje dovezené Motokovem k porovnání s domácími strojky. V roce 1955 si připsal své jediné vítězství v MČR Antonín Vitvar. Bylo to v rámci Velké ceny v Brně, kde v zajímavé konkurenci na letitém Nortonu (z roku 1937!!!), dojel v závodě třetí, ale nejlepší z jezdců startujících v českém šampionátu.

1956

v roce 1956 se český šampionát jel jako Přebor ČSR. Do seriálu byly zařazené pouze čtyři podniky, přestože se v tomto roce závody konaly doslova v každém větším městě. Pohled do tehdejšího kalendáře závodů v naší republice je doslova šokující. Každý týden se někde závodí, není výjimkou, že v jednom víkendu je i 5 závodů najednou, hned následující víkend se jede opět na čtyřech okruzích!!! Pravda, úroveň závodů je velmi proměnlivá, nicméně všude bylo vidět alespoň někoho z našich nejlepších, i když ne všude se jezdilo o body. Motocyklový sport prožívá v naší malé zemi absolutní rozmach.

 Poprvé v historii klasického Mistrovství světa, které vzniklo v roce 1949, se na startu závodu objevují čeští jezdci. Je to již 24 let, co se naposledy český jezdec účastnil světového závodu motocyklů na Ostrově Man, po Františku Brantovi, který na Tourist Trophy startoval v roce 1932 (Jawa 500 a zisk bronzové repliky), vysílá v roce 1956 na Man své jezdce strakonická továrna ČZ. Se stroji ČZ 125 a ČZ 250 se o čest naší země i našich strojů přijeli poprat František Bartoš a Václav Parus. Prvně jmenovaný dosáhl fantastického úspěchu v závodě pořádaném jako součást klasického Mistrovství světa třídy 250 ccm. Po vynikajícím druhém místě v kvalifikaci si dojel pro pátou pozici v závodě, ve kterém byl od druhého kola limitován prasklým lankem zadní brzdy. Za svůj výkon získal zaslouženě stříbrnou repliku. Ještě téhož dne nastoupil Bartoš i do závodu třídy 125 ccm, kde však již první kolo znamenalo poruchu převodovky a konec nadějím. Ovšem Parus se do svých soupeřů z mistrovství světa (TT na manu se dlouho jezdilo jako součást klasického Mistrovství světa) zakousl s velkou chutí. Nicméně části tkaniny, kterou měl Parus na zádech přivázané startovní číslo, se dostaly do sacího hrdla karburátoru a zamezily tak přívodu vzduchu. Zastávka v boxech a rychlá oprava vše vyřešila, ovšem náš jezdec se do závodu vrátil až v samotném závěru startovního pole. Výborný výkon na nebezpečné trati nakonec přinesl úspěch v podobě šestého místa a zisku bronzové repliky.

1957

Byl to správný krok FIM, který znamenal zvýšení bezpečnosti závodníků. Jak uvádí dobové prameny, nebyly výjimky, kdy jezdec při výjezdu z lesa vjel do silného poryvu větru. Při vysokých rychlostech následoval obrovský problém udržet vůbec motocykl na silnici, nebyl zvláštností pohyb až o 3 metry do strany.

 Stále ještě domácí Přebor ČR by opět složen ze čtyřech tříd a čtyřech závodů, které se stejně jako v předchozím roce jely v Uherském Hradišti, Jičíně, Litomyšli a Brně, tentokrát pouze v jiném pořadí. Opět se škrtal nejhorší výsledek, nicméně pouze v několika případech dokončil jeden jezdec všechny závody na bodovaných, prvních pěti místech.

 Půllitry pomalu hynou na úbytě. Při Velké ceně bral plný počet bodů Jan Bílý, když dojel jako jediný náš jezdec na celkovém 11. místě s dvěma koly ztráty (na vítězného Klingera s BMW ztratil tedy více než 36 kilometrů)!

 Nejlepší jezdci třídy 175 ccm, František Bartoš se Stanislavem Malinou, jeli na továrních jednoválcích ČZ 125 OHC, ve všech mezinárodních závodech mimo Uherského Hradiště byli vyhodnocováni ve třídě 125 ccm, zatímco ve třídě 175 ccm vítězil pravidelně Karel Bojer se šoupátkovým dvoutaktem 175! Nicméně v celkovém pořadí byly nakonec výsledky opět pouze jako jedna třída 175 ccm.

1958

Z přeboru ČSR se konečně stává oficiální Mistrovství ČSR. Opět se jedou čtyři závody, trať v Uherském Hradišti po dvou letech vystřídaly Piešťany, naopak dále se jede republikový šampionát v rámci mezinárodních závodů v Jičíně, Brně a Litomyšli. I tentokrát se počítají pouze tři nejlepší výsledky. Toto pravidlo bylo ovšem uplatněno pouze u vítěze kategorie 500 ccm, když v ostatních třídách neexistoval jezdec, který skončil na bodovaných pozicích v každém ze čtyř závodů.

 Domácí mezinárodní závody, například Cena ČSR v Jičíně, či Velká Cena ČSR v Brně, získávají jméno v západoevropských zemích. Do Jičína i Brna se sjíždí obrovská konkurence, před fantastickými, mnohatisícovými návštěvami bojují například Gary Hocking, či Jim Redman.

 Poprvé se jede za body na Slovensko. Cena Slovenska v Piešťanech ovšem znamená i tragédii. Na následky havárie v závodě třídy 350 ccm umírá Štefan Uhlík.

 Světem motocyklového sportu vládnou vášně ohledně rušení a zavádění nových tříd. Již v roce 1958 se totiž měly poprvé v historii představit předchůdci dnešních superbiků. FIM totiž plánovala zavedení tříd F1, strojů se sériovou výrobou minimálně 50 kusů a F2, strojů se sériovou výrobou minimálně 200 kusů. Naštěstí se tohoto nápadu nikdo nechytil a my tak měli možnost v pozdějších letech vidět na závodních tratích Grand Prix skutečné technické skvosty v podobě zajímavých prototypů.

1959

Několik významných změn si pro účastníky Mistrovství ČSR přichystal rok 1959. Především to bylo sjednocení systému bodování se světovým šampionátem, a tak se od tohoto roku i náš mistrák bodoval systémem 8, 6, 4, 3, 2 a 1 bod.

 Poprvé bylo také vypsáno mistrovství pro třídu dnes tolik populární kategorie 125 ccm, ale naopak po několika letech se zrušila třída 500 ccm, která v poslední době byla stále méně jezdecky zastoupená, což nebyl problém samotných jezdců, kterých bylo stále velké množství, ale strojového parku, jenž pomalu dosluhoval. Podruhé se v domácích luzích a hájích jelo také o mistrovské body kategorie sidecar. Bylo tedy vypsáno pět tříd, které jely čtyři závody, z nichž se do konečné klasifikace počítaly tři nejlepší výsledky. Důležité také bylo, že se poprvé nejelo o body při mezinárodních závodech.

 Rok 1959 přinesl i zajímavou novinku, která se v pozdějších letech udržela až do pádu komunismu. Poprvé se totiž konalo týdenní, jarní soustředění reprezentantů, což samozřejmě nebyli jen tovární jezdci ČZ a Jawy, které bylo zakončené kontrolním závodem. Toto soustředění se konalo v Sezimově Ústí u Tábora.

1960

To jedno „S“ navíc pro mnohé znamenalo hodně, pro jiné zase absolutně nic, jedno je však jisté, to „S“ bylo ve své době velkou a důležitou změnou. Každopádně od roku 1960 se jezdilo oficiálně pod názvem Mistrovství Československé socialistické republiky, tento název provázel domácí šampionát mnoho dalších roků.

 Kategorie motocyklů solo jely opět čtyři závody, ze kterých se počítaly tři nejlepší výsledky, třída sidecar měla v roce 1960 tři závody o body do MČSSR, ovšem jen dva nejlepší výsledky určily konečné pořadí.

 V roce 1960 poprvé velmi významně promluvil do nejprestižnějšího motocyklového šampionátu Grand Prix náš Franky Stastny. Usměvavý Čech startoval do všech svých závodů vždy z první řady, což znamenalo, že jedinými stroji, které dokázaly v rychlosti konkurovat jeho Jawě, byly italské MV Agusty. František si v Grand Prix třídy 350 ccm dojel pro dvě druhá místa a pro čtvrtou příčku celkové klasifikace.

 Nad českými okruhy ovšem zavládl i smutek. 19. června 1960 nás totiž navždy opustil jeden z velkých jezdců domácího závodění. Na okruhu ve Znojmě tragicky havaroval Jiří Koštíř. Stalo se tak v závodě třídy 350 ccm, který jel Jirka Koštíř za silného větru a v průtrži mračen poté, co chvilku předtím na znojemském okruhu triumfoval v závodě kategorie 250 ccm.

1961

Krátkou vzpomínku na rok 1961 začněme ve světě. Při závodech Grand Prix se poprvé v historii hraje česká (československá) státní hymna. Píseň „Kde domov můj“ a „Nad Tatrou sa blýská“ mohou díky Františkovi Šťastnému slyšet diváci v tomto roce hned dvakrát. Nejúspěšnější rok celé československé silniční historie přináší titul Vicemistra světa třídy 350 ccm pro našeho Frantu Šťastného, kterého třetím místem v celkové klasifikaci podporuje druhý z továrních jezdců týnecké Jawa, Gustav Havel.

 Jenže doma našim reprezentantům někdo asi nepřál a snad až moc záhadně naplánoval tři ze čtyř mistrovských závodů na termíny, kdy naši borci startovali v závodech Mistrovství světa. Všichni se tak mohli zúčastnit pouze jediného závodu, kde sice dominovali, nicméně tituly brali jiní. Všechny třídy, včetně sidecar, měly tedy na programu čtyři závody, jenže kategorie 125 ccm měla závod v Táboře dodatečně anulovaný. Jako důvod bylo uvedeno nedostatečný počet startujících jezdců, a to i přestože na rozdíl od předchozích roků dokončilo závod tolik jezdců, že by byly rozebrány všechny body.

 Slavný rok 1961 měl vedle světových událostí i jednu velkou událost na domácích kolbištích, o které se bohužel v mnoha případech ani nepíše. Tato událost se stala 6. září 1961 na okruhu v Jihlavě. Zde totiž poprvé mohli vidět diváci v akci slavného Bohumila Stašu sr., který s tři dny starým řidičákem startoval ve svých prvních silničních závodech. Pochopitelně to ještě nebylo v rámci Mistrovství ČSSR, nicméně s tímto jménem se budeme aktivně setkávat ještě dalších 27 let!!!

 Vedle okamžiků, které fanoušky hřály na srdcích, však i tentokrát přišla smutná zpráva. Ve třídě 350 ccm získal domácí titul Jan Janouš. Bohužel nestihl ho ani řádně oslavit. Krátce po skončení sezony totiž tragicky zahynul při dopravní nehodě.

1962

Pakliže Formule 1 chce pro rok 2009 neudělovat body za umístění, tak věřte, že v tomto směru není průkopníkem. Podobný systém totiž platil v silničních závodech v ČSSR již v roce 1962, kdy bylo zrušené klasické bodování a celkové pořadí bylo vypočítáno ze součtu dosažených umístění. Bodový paskvil vznikl z celkem zajímavé myšlenky poté, co bylo rozhodnuto o přidělení 30 bodů každému jezdci, který neprojede v závodě cílovou páskou. Na rozdíl od motokrosu národů, kde se tento systém osvědčuje již mnoho let, byly však trestnou „třicítkou“, v tomto případě naprosto nesmyslně, ohodnoceni i jezdci, kteří v závodě sice startovali, ale cíl neviděli kvůli pádu nebo poruše stroje (v motokrosu se takovýto jezdec dočká bodů za umístění ve výsledkové listině dle doby jeho odpadnutí).

 Ale zpět k samotným závodům. V roce 1962 byla opět zrušená kategorie sidecar, ale do kalendáře navrácen mezinárodní závod Cena ČSR v Jičíně. Poprvé se o republikové body jelo i na dnes legendárním „road racing“ okruhu v Hořicích, které v předchozím roku slavily svou poválečnou premiéru. Na tři kategorie čekalo pět závodů (čtyři do bodů MČSSR), třída 175 ccm pak měla na programu závody čtyři (tři nejlepší výsledky počítány do MČSSR).

 Organizátory tolik oblíbená termínová kolize opět nepustila naše reprezentanty ke všem závodům. Takže i proto vyzdvihněme alespoň úspěch našich jezdců v Mistrovství světa, kde například František Šťastný dokončil třetím místem závod na tehdy v Grand Prix každoročně zařazované Tourist Trophy Isle of Man, kde se téhož roku stal „Nováčkem roku“ náš Standa Malina.

 Bohumil Staša sr. jezdil svou první celou sezonu. S motocyklem po Františkovi Bočkovi byl prakticky v každém závodě na bedně, nicméně vzhledem ke své licenci nemohl bodovat do republikového šampionátu.

 V tabulkách s výsledky je tentokrát uvedeno pořadí prvních deseti jezdů a všech našich reprezentantů

1963

Tentokrát se opět za umístění udělují body, které se sčítají, a protože je „balšaja“ doba, jsou i body „balšoje“. Vítěz bere 80, druhý 60, třetí 40, a dále sestupně 30, 20, 10, 9, 8,... až do 15. místa, za které je jeden bod. Pokud tedy jezdec například dvakrát zvítězí, získává opravdu solidní náskok. Na druhou stranu nutno poznamenat, že je to po roce 1962 opět alespoň trochu spravedlivý systém.

 V Mistrovství ČSSR se jedou opět pouze solo třídy 125, 175, 250 a 500 ccm. Tentokrát ovšem je pro účastníky připraveno 6 závodů. Stejně jako v Grand Prix se počítá polovina +1, tedy ze šesti závodů jsou do celkové klasifikace brány čtyři nejlepší výsledky.

 Od roku 1958 FIM neustále zvažuje změnu kategorií v Grand Prix (jsou zde opět návrhy na sportovní cestovní třídy F1, F2, Junior), ale i o zrušení třídy 500 ccm, o kterou v tuto dobu není velký zájem. Od roku 1962 se jezdí Mistrovství světa třídy 50 ccm a i u nás se po této kategorii zachtělo, jenže chybí stroje, a tak se naše motocyklová federace rozhodla alespoň upravit stávající kategorii 175 ccm (od roku 1964 i kategorii 250 ccm). V těchto třídách mohly startovat maximálně dvouválce, a to dvoutakty i čtyřtakty. Rozvod pístem (2T), 1x OHC (4T 2 ventily), chlazení vzduchem, 5ti kvalty. Ve třídě 175 ccm to nenadělalo vetší paseku, stejně většina strojů byla doma „dodělávaných“ motocyklů požadovaných těmito řády (kromě tovární ČZ OHC). Ve třídě 250 ccm to však v roce 1964 znamenalo odstavení tovární Jawy OHC, ČZ OHC, ale i RAVA 250. Svět šel svou cestou a naše republika také, že nám později svět unikl, bylo způsobeno i těmito nesmyslnými rozhodnutími.

 Franta Šťastný opět exceloval na Manu, odkud si opět odvážel třetí místo. Pak ovšem předčasně ukončil sezonu, když v závodě o Cenu ČSR v Jičíně havaroval s Jawou 500 v rychlosti 180 km/h. Následovalo dlouhé léčení a roční pauza.

 1964

 Jak jsme Vám naznačili v článku z MČSSR 1963, bylo do sezony 1964 nasazeno pravidlo o technické způsobilosti strojů, které byly označovány jako JUNIOR. Toto pravidlo platilo pro kategorie 175cc a 250cc. Třídy 125cc a 350cc jely standardní závodní stroje.

 Sezona měla naplánováno šest podniků, nicméně závod ve Znojmě byl nakonec zrušen, takže do celkových výsledků se zahrnovalo pět závodů, z nich se počítaly tři nejlepší výsledky.

 Franta Šťastný se ještě ani nestačil dát pořádně dohromady ze svého brutálního pádu v Jičíně a již byl opět v péči lékařů, tentokrát po havárii v Solitude. Znamenalo to další ztracenou sezonu. Ještě hůře ovšem dopadl další český reprezentant Pavel Slavíček, pro něhož jeho jarní pád v italské Imole znamenal prakticky konec aktivní kariéry.

 I rok 1964 přinesl smutnou zprávu. Stanislav Malina podlehl 6. listopadu následkům dopravní nehody. Smutná zpráva tak přišla o člověku, který v tomto roce opět zářil na britském Manu, kde byl dvakrát čtvrtý na Tourist Trophy.

 Závěr roku však přinesl i radostnou událost. FIM rozhodla o tom, že Velká Cena v Brně bude v následujícím roce poprvé zařazená do kalendáře Mistrovství světa silničních motocyklů. Na českého fanouška tak poprvé v historii čekal opravdový motocyklový svátek v podobě závodu Grand Prix.

1965

Do sezony 1965 vstoupila domácí silnice s další kosmetickou úpravou bodování. Zůstaly sice megalomanské body, ale trochu se snížily rozdíly na pozicích za pódiem. Nově se tedy bodovalo systémem 80, 60, 45, 35, 25, 20, 15, 10, 8, 6, 5, 4, 3, 2, 1.

 Po skoro dvouleté pauze a léčení svých zranění, se do skvělé formy vrátil František Šťastný, nejenže si připsal domácí titul ve třídě 350cc, ale ve stejné kategorii si připsal i vítězství v závodě Grand Prix, když triumfoval na okruhu v Ulsteru.

 Náčelníci české silnice opět trochu zmátli světové statistiky, do závodů totiž oficiálně posílali motocykly pod značkou Jawa-ČZ. V našich tabulkách na tomto portálu, můžete ovšem vidět statistiky s motocykly rozdělenými tak, jak je jezdci skutečně představili v Mistrovství ČSSR. Bohužel se z těchto let nedochovaly řádně zaznamenané výsledky jezdců z nižších pater celkového pořadí, kde je sice uveden správný bodový zisk, nicméně výsledky z jednotlivých závodů nemáme úplně všechny.

 V polovině šedesátých let se v naší republice jede pět závodů Mistrovství ČSSR, ze kterých se počítají tři nejlepší výsledky. Dále se vedle Grand Prix v Brně jedou významné mezinárodní podniky Cena Prachovských skal v Jičíně a Cena Slovenska v Piešťanech. Zajímavým závodem je mistrovský podnik na okruhu u Těrlické přehrady. Tento okruh se ihned zařazuje mezi nejrychlejší okruhy, na kterých se republikový šampionát konal. Franta Šťastný zde již v roce 1965 jede závod průměrnou rychlostí 155,5 km/h!!!

 Vedle zdůraznění prvního domácího titulu pro legendárního Bohumila Stašu sr., je dobré vzpomenout i na systém sestupu a postupu do MČSSR. V šedesátých letech to totiž nebylo jako v současnosti, kdy se u nás jede pouze Mistrovství ČR, které má cca 10 jezdců. Ve vzpomínaných letech se vedle nejvyšší soutěže jezdily i krajské přebory. Téměř polovina nejhorších z Mistrovství ČSSR sestupovala na konci sezony do krajského přeboru, odkud naopak postupovali ti nejlepší, vesměs kvalitní piloti, kteří se ve vrcholné domácí soutěži udrželi i několik let. Jezdců neustále přibývalo a po několika dalších letech byl dokonce systém nastaven tak, že se jako základ jely krajské oblastní přebory A+B (Čechy) a C (Morava), ve kterých startovalo i přes padesát jezdců v každé třídě. Ti nejlepší postupovali do Přeboru ČSR, kde jelo na 35 jezdců v každé třídě a až nejlepší z Přeboru mohli postoupit do Mistrovství ČSSR. K tomu všemu měla slovenská část naší republiky svou krajskou soutěž a Přebor SSR, ze kterého se následně nejlepší dostali až do MČSSR. Jezdit mezi těmi nejlepšími tedy nebylo vůbec jednoduché a pro mnohé to byla záležitost několikaleté práce v nižších soutěžích.

 1966

V roce 1966 jsou pro účastníky nejvyšší domácí soutěže silničních motocyklů připravené čtyři podniky, tři nejlepší výsledky se počítají. Objevuje se další fenomenální jméno – Zbyněk Havrda, jezdec, který až do osmdesátých let bojuje každoročně o titul domácího šampióna ve slabších kategoriích, mnohdy úspěšně.

 Franta Šťastný vyhrává svou čtvrtou a poslední Grand Prix, tentokrát v nejprestižnější třídě 500 ccm. Česká hymna se hraje na okruhu Sachsenring, tehdy samozřejmě ještě na jeho původní, přírodní verzi měřící bezmála devět kilometrů..

 Vedle vyhořelých garáží Dukly (Parus, Helikar), zaujal veřejnost nový produkt týnecké Jawa, která poprvé testovala svou dvoutaktní třistapadesátku. Tento dvouválec odvozený ze stroje RAVO 250 dostal jako první k vyzkoušení František Helikar, který tak jezdit tento tovární materiál ještě dříve, než oficiální tovární jezdci Jawy.

 V sezoně 1966 se také dost padalo. Tehdy byly pády samozřejmě o něčem úplně jiném, havarovat ve dvousetkilometrové rychlosti uprostřed lesa, či ve stokilometrové rychlosti v městské zástavbě, bylo opravdu velmi nebezpečné. Vážné havárie měli v roce 1966 například Staša, Srna, Boček, ale i mnozí další.

1967

Nový systém bodování určil body prvním deseti nejlepším jezdcům. Vítěz obdržel 12 bodů, dále vše v sestupném klíči 10, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1. Jezdci republikového šampionátu byly rozdělení do výkonnostních skupin. Během závodních víkendů se většinou jely dva závody jezdců 1. výkonnostní skupiny a dva závody 2. výkonnostní skupiny. Tímto systémem představitelé silničních závodů vyřešily sestupy a postupy do MČSSR. Většinou byly závody organizované jako společné pro kategorie 125 a 250 jezdců 1. výkonnostní skupiny, kteří jeli společný závod s jezdci 175 a 350 druhé výkonnostní skupiny. Druhý závod byl pak pro jezdce 175 a 350 (1. výk. skupina), kteří jeli s jezdci 125 a 250 (2. výk. skupina).

 Kategorie 125, 175 a 350 jely pět závodů (3 počítány do celkové klasifikace), kategorie 250 jela závodů 6 (4 počítány do celkového pořadí). O body do Mistrovství ČSSR se opět jelo i při mezinárodních závodech v Jičíně a Těrlicích.

 Absolutní hvězdou roku 1967 se stal Bohumil Staša sr., který získal hned tři tituly Mistra ČSSR, a to jel na stroji třídy 350 ccm svou první sezonu. Jako třešinku na skvělém dortu si Staša dal bod ze závodu Mistrovství světa v Brně.

 Ve světě ovšem začínáme postupně vyklízet pole. Továrna Jawa odprodala své čtyřtakty, zatímco jejich dvoutakty zatím byly nefunkční (továrna připravovala dvouválec 125cc a čtyřválec 350cc). Tato situace znamenala, že tovární jezdci Jawy Gustav Havel a František Šťastný, byli bez strojů. Sezonu 1967 tak absolvovali na vypůjčených motocyklech.

 Bohužel závěr roku 1967 znamenal obrovskou tragédii pro českou silnici. Na následky dopravní nehody zemřel v silvestrovský den legendární Gustav Havel.

1968

Rok začal s velkými nadějemi, konec už byl jiný! Situaci pochopitelně odnesly i závody. Mezinárodní Jičín byl zrušen, měl se jet 25. srpna. Místo motorek drtily asfalt spřátelené tanky vojsk Varšavské smlouvy! Poslední tři mistráky se tak jely až v říjnu.

 V roce 1968 se u nás jel mistrovský šampionát pouze pro tři třídy, kategorie 175 ccm byla zrušená a ve světě již dávno zavedené padesátky u nás stále nebyly. Třída 125 ccm jela tři závody (dva se počítaly do MČSSR), dvěstěpadesátky odjely čtyři závody (3 se počítaly) a třipade měly šest závodů (4 se počítaly).

 Rok 1968 přinesl také jednu zajímavost. Pouze jednou v celé éře domácího mistrovství byli totiž vyhlášeni v jedné kategorii dva Mistři republiky. Stalo se tak v tomto roce a ve třídě 125 ccm. Karel Bojer a Josef Hejmala měli po jednom vítězství a jednom třetím místě. Oba dva byli vyhlášeni jako šampióni této třídy.

 V Mistrovství světa se nám trochu zablýskalo na lepší časy. Franta Šťastný s Jawou 350 V4 byl na 7. místě, Bohouš Staša s jednobuchem ČZ byl ve stejné třídě na místě osmém. Ve východočeských Hořicích v Podkrkonoší vznikla dnes legendární tradice, závody se zde jely poprvé jako "300 zatáček Gustava Havla" a také poprvé s mezinárodní účastí.

 1969

Dlouhotrvající volání konečně představitelé české silnice vyslyšeli a zavedli kategorii 50 ccm, což umožnilo představení dnes legendárního stroje Tatran 50. Ve světě se mění systém bodování, což znamená, že i u nás se začíná opět bodovat jinak. Boduje deset jezdců podle sestupného klíče 15, 12, 10, 8, 6, 5, 4, 3, 2, 1.

 Padesátky jely čtyři závody, ostatní kategorie pět, všechny pak do celkové klasifikace počítaly tři nejlepší výsledky. Poprvé se v mistráku objevují další jména, která později v tomto sportu u nás dosáhla do nejvyšších pater. Vidíme jezdit například Slováka Petera Baláže, či naše Bareše, Bursu (otce Michala), Dubu, Jarolíma...

 Rok 1969 je pro českou silnici velmi důležitý a především zlomový rok. Naše čtyřválcová Jawa byla konečně ve slušné formě, ve světě byla prakticky nejrychlejší. Solidně rozbíhala svůj čtyřtaktní čtyřválec i strakonická ČZ. Ovšem Bohouš Staša stále proháněj legendární „jednobuch“, dostal se s ním až na sedmé místo ve světě. Šťastný skončil sezonu s Jawou na místě osmém.

 Již začátek roku se z pohledu motocyklového sportu ukázal v naší zemi ve skvělém světle. Do týnecké Jawy přišel nový tovární jezdec, nikdo jiný než legendární Bill Ivy! Ihned ukázal, co dokáže náš stroj, když ovšem šel na všechny čtyři válce. Proháněl v té době již „božského“ Aga a dvakrát si dojel pro 2. místo v závodě Grand Prix.

 Blížil se závod Mistrovství světa v Brně. Program, vytištěný pochopitelně několik týdnů předem, sliboval Ivyho v sedle tovární Jawa, ale také poprvé a naposledy v éře staré přírodní dráhy lákal diváky titulkem „Masarykův okruh“, tedy skutečným názvem této naší legendární trati, který v pozdějších komunistických letech nesměl být používán. V tomto programu byl ve startovní listině třídy 350 ccm jezdec, na kterého český národ spoléhal, kterému věřil. Startovní číslo #2 a Bill Ivy, na jeho umění lákala i speciální stránka s jeho profilem!

 Týden před naší Velkou cenou se jel závod Grand Prix DDR na německém Sachsenringu. Pro továrnu Jawa měl tragické následky, pro český národ pak ukončení jeho snu. V tréninku na závod GP DDR Bill Ivy tragicky havaroval a svým zraněním podlehl. Tragický týden pro továrnu Jawa ovšem ještě nekončil, ta měla přijít v následujících dne o svého dalšího jezdce.

 V Brně Billa Ivyho nejdříve nahradil Jack Findlay, ale ten dojel jen do Veselky, kde si zlomil klíční kost. Oba domácí nápadníci, tedy Franta Šťastný a Franta Boček, neměli nárok. Stroj osedlal Silvio Grassetti a dojel s ním třetí. Ten s naší Jawou ještě dokázal vyhrát v Jugoslávii, což bylo pro továrnu Jawa páté a zatím poslední vítězství. Ale zpět ještě k naší Grand Prix v Brně. Bohužel na Veselce při závodě 350 ccm těžce havaroval František Boček, který v týdnu, kdy celý svět sledoval první kroky člověka na Měsíci, skonal. Jawa během týdne přišla o své dva tovární jezdce! Smutné, moc smutné! Ale výsledky naznačovaly, že naši jezdci jsou nejen v první desítce, ale že mohou útočit i na titul Mistra světa. Další roky se ovšem ukázaly v trochu jiném světle. Bohužel!

1970

Kategorie 50 ccm má na programu čtyři závody, z nichž se počítají tři nejlepší výsledky, kategorie 125 ccm má pět závodů, 250 a 350 ccm jedou šest podniků. Dva nejhorší výsledky se těmto kategoriím škrtají.

 Továrna Jawa si slibovala od kontraktu s Italem Silvio Grassettim titul Mistra světa, tomu se však na rozdíl od Zdeňka Bímy, který se čtyřválcem exceloval v domácím mistráku, nedařilo. Ovšem přišlo i smutné loučení Františka Šťastného, který „byl odejit“ z týnecké továrny, která se mu nuceným odchodem a neposkytnutím ani základního materiálu odměnila za roky spolupráce a zisk mnoha úspěchů. S jednoválcem to neměl jednoduché, Franta tedy využil své známosti ve světě a pořídil si soukromou Yamahu.

 Zajímavostí této sezony je i skutečnost, že ač Bíma jel domácí šampionát s novým čtyřválcem, pro Velkou cenu v Brně mu továrna dala pouze starší jednoválec. A protože druhým jezdcem týneckých byl Ginger Molloy, národ nad výsledky své továrny jen zaplakal. Žádná sláva nepřišla ani od strakonických, jejich nový čtyřválec stále trpěl dětskými nemocemi, nicméně pokud vše pracovalo jak mělo, tak výsledek stál za to!

 V elitní české soutěži se představila jedna z prvních žen a vůbec si nevedla špatně. Po třech top ten výsledcích skončila ve třídě 50 ccm na celkovém 12. místě, když mezi její zářezy patřila například i pozdější slovenská legenda Peter Baláž, či náš Miloslav Sedlák s Ottou Krmíčkem.

 Absolutní novinkou v tomto roce, byl historicky první oficiální souboj o tituly Mistrů ČSR (tedy pouze České socialistické republiky). Jel se jen jeden závod v Klatovech, do kterého byli nominováni jezdci z MČSSR a nejlepší piloti z národních skupin. Ve třídě 125 ccm se Mistrem ČSR stal Zdeněk Židlík, za druhým Havrdou skončil Kaděrka. Frankie Šťastný si náladu spravil alespoň vítězstvími v závodech této soutěže, když se šampiónem stal ve třídách 250 i 350 ccm. Ve slabší třídě ho v trojici nejlepších doplnili druhý Jiří Bursa a třetí Josef Bareš, v silnější třídě to naopak byli tentokrát druhý Bareš, ale třetí František Tofel.

1971

Mistrovství ČSSR se skládalo ze čtyř závodů, z nichž se do konečného pořadí počítaly tři nejlepší výsledky. Bohužel mistrovská sezona byla již bez legendárního Franty Šťastného, který se loučil se svou velkolepou kariérou našeho největšího závodníka 7. místem v závodě třídy 250 ccm v Ceně ČSR v Jičíně, kde se symbolicky tímto místem stal nejúspěšnějším českým jezdcem.

 Zároveň se Šťastným skončila továrna Jawa provozovat svůj čtyřválec. Na začátku roku sice proběhly jezdecké námluvy, zájem startovat s Jawou měla světová hvězda Renzo Pasolini, týnecká továrna navíc jednala s Bohumilem Stašou, měl na 4V jet Cenu ČSR v Jičíně, ale nakonec bossové továrny rozhodli opravdu excelentně – motorku dát do muzea!

 Sezona MČSSR ovšem přinesla i několik jiných zajímavostí. Tou špatnou byla ošklivá havárie Zdeňka Bímy v Novém Meste nad Váhom. Po mnoha letech předpisů pro třídu Junior 250 se v této otázce začaly pomalu uvolňovat a obcházet přísná nařízení. Taťána Valová proháněla velice slušně naši padesátkou špičku. V závěru sezony vyjel z týnecké Jawy nový dvouválec 250 ccm. Za řidítky usedl tovární jezdec konkurenční ČZ Bohumil Staša. K němu se váže ještě jedna zajímavost. Již v předchozím roce, tedy v roce 1970, jel Bohouš Staša motorku v barvách VTM, tedy v barvách časopisu Věda a technika mládeže. Byl to první náznak dnešního sponzoringu, tehdejší pojízdná reklama.

 Ve výčtu roku 1971 nesmíme zapomenout na naší Velkou cenu v Brně. Závod Mistrovství světa se v roce 1971 stal pro naše barvy jedním z nejúspěšnějších. Nejenže naši jezdci získali požehnaných 33 bodů (POZOR! dle starého bodovacího klíče), ale vedle Havrdy, Šobáňě, Fendricha, Srny, Krále a Duby, se zaskvěl především Bohouš Staša, který si po problémech v tréninku dojel pro doposud Čechem nepřekonané druhé místo!

 Mistrem ČSR se stal ve třídě 125cc Židlík, Král naopak vyhrál kategorie 250 a 350cc. Opět se jelo jen na jede závod v Klatovech.

 Jedna perlička na závěr: Bohumil Staša ke konci roku jezdil jako první domácí jezdec v integrální přilbě.

 1972

Pro všechny kategorie bylo vypsané pět závodů, dva nejhorší výsledky se škrtaly. Malé kubatury měly možnost bojovat o body při mezinárodních závodech (Hořice, Jičín, Těrlicko a Prievidza). V České republice vrcholí období tzv. lidové tvořivosti. Zejména ve třídě 125 ccm se projevuje um domácích stavitelů. Když totiž nemáte možnost koupit si stroj doma nebo v zahraničí, musíte si ho jednoduše doma z něčeho vyrobit. Jedním z takovýchto excelentních stavitelů je Slovák František Srna sr. Ten si doma skloubil Jawu s Yamahou a opravdu tvrdě začal prohánět i samotné tovární motocykly. Jeho souboj s Bohumilem Stašou ve třídách 250 a 350 ccm patřil k vrcholům roku 1972.

 Tovární Jawu 250 jezdí Bohouš Staša a střídavě Havrda s Králem. Staša má na začátku sezony ošklivý pád při závodě Mistrovství světa v italské Imole a nemůže startovat v úvodním závodě MČSSR. O druhou týneckou Jawu se Havrda s Králem podělili tak, že první polovinu s ní jel Havrda, zatímco tu druhou Král.

 Konec roku přinesl smutek do tváří všech motocyklových fanoušků. Strakonická ČZ ukončila své aktivity v oblasti silničních motocyklů. Tento krok navíc přišel v době, kdy jejich ČZ 420 OHC 4V měla prakticky na nejvyšší příčky ve světě!

 Opět se jelo i o titul Mistra ČSR. V Novém Boru se šampióny Česká socialistické republiky stali Bedřich Fendrich (50cc), Zbyněk Havrda (125cc) a Bohumil Staša (250 a 350cc).

1973

V roce 1973 byly pro jezdce národního šampionátu třídy 125 ccm připravené čtyři závody (počítaly se tři nejlepší), ostatní kategorie bojovaly o body pětkrát (opět se počítaly pouze tři nejlepší výsledky).

 Mýtus domácích strojů poprvé probořil Franta Šťastný v roce 1970, kdy k nám přivezl první japonskou Yamahu. Nyní přišla doba na další tyto stroje, které se pomalu začaly objevovat v několikerém zastoupení. Svůj materiál k závodění takto například vyřešil i Bohouš Staša, či Peter Baláž, který si Yamahu přivezl v průběhu roku. Ve vyšších třídách začínají nadvládu přebírat dvouválcové stroje.

 Velkým problémem se začínají stávat pneumatiky. Národní hospodářství a jeho celostátní socialistické plánování prostě nepočítá s potřebami silničářů. Bohužel po odchodu strakonické ČZ ze světa silničních motorek zaznívají podobné hlasy i od představitelů týnecké Jawy. Prozatím se zavelelo – silnici omezíme!

 O Mistra České socialistické republiky se jede opět jeden závod v Novém Boru. Padesátky tam vyhrál Bedřich Fendrich, „dvacky“ tehdy mladý Olda Kába jr., který stál na prahu své kariéry, jenž ukončila později tragická havárie ve Znojmě. Mistrem ČSR ve třídě 350 ccm se stal Bohumil Staša, ovšem zajímavá situace se zrodila ve třídě čtvrtlitrů. Zde totiž startoval Staša na tovární Jawě, zatímco Stanislav Klátil jel na Stašově Yamaze. Vítězem závodu o titul šampióna Čech se stal nakonec právě Klátil.

 Závěr roku přinesl velmi smutnou událost. Po sérii tragických havárií, které vzaly životy několika jezdcům ve světě, přišla tragédie i doma. Při posledním mistrovském závodě v Bratislavě tragicky havaroval tamní domácí jezdec František Srna.

1974

Pro všechny kategorie bylo připraveno pět závodů, z nichž se standardně počítaly tři nejlepší výsledky. Navíc stále trvá praxe, kde každá třída jede alespoň jeden závod v rámci některého z mezinárodních podniků.

 Přestože Jawa v loňském roce avizovala omezení silnice, připravila pro střediska několik dvouválcových strojů, a to pochopitelně s přibývavšími Yamahami pozvedlo úroveň domácího šampionátu. Na přední místa s klasickým „jednobuchem“ to prostě již nejde. Ovšem problém socialistického hospodaření znamená neustále problémy s pneumatikami, mazivy a náhradními díly.

 Bohumil Staša získává svůj již třináctý titul Mistra ČSSR, navíc si v Litomyšli dojíždí pro dva tituly Mistra ČSR (250 a 350cc). Dva tituly Mistra ČSR si z Litomyšle odváží také Bedřich Fendrich, který slaví v nižších kategoriích (50 a 125cc).

 Bohumil Staša dává o sobě vědět i jinak. V Jičíně například havaruje v rychlosti přes 230 km/h! Startuje také v několika závodech Mistrovství světa, řeší problémy s povolením startů v zahraničí, ale nakonec se k několika závodům dostane. Po loňském 6. místě v Brně, znamená rok 1974 ovšem nulový zisk. Ač šla úroveň domácího šampionátu nahoru, na svět to prostě již nestačilo. Ten byl ještě dál, i když Jawa se Stašou v sedle dokázala jezdit těsně za body, tedy na 11. a 12. místech. Pro továrnu Jawa to však tehdy byly neúspěšné výsledky.

 Ve vyšších třídách se objevily další Yamahy, ale po zahraničním materiálu se ohlížejí stále více i jezdci menších kategorií. Stařičké „Ahřičky“ již na špičku jednoduše nestačí. V této době se poprvé projevuje Bohumil Staša také jako stavitel závodních motocyklů. Vyjíždí ARRO-ČZ 500.

1975

Republikových závodů přibývá, padesátky jedou pět závodů, dvacky šest a dvěpade, s třipade, dokonce sedm. Ve všech třídách platí polovina +1, takže se počítají tři pro 50cc, čtyři pro 125cc a stejný počet také pro 250 a 350cc. Velmi úspěšnou sezonu měli Bedřich Fendrich a Peter Baláž, kteří se podělili o republikové tituly. Výkony Petera Baláže ho dokonce dostaly až k továrně MZ, na jejímž materiálu několikrát startoval v Grand Prix. Svou dravostí se dostal až ke světovému bodu z Jugoslávie, kde se radoval ve třídě 350 ccm. Jeden bodíček vyjel i Zbyněk Havrda, ten si ho připsal u nás v Brně po závodě třídy 125 ccm.

 Jawa již druhým rokem funguje pod tíhou svých omezených plánů, přesto neustále zlepšuje své závodní modely. Tovární piloti dostali do svých rukou vodou chlazené stroje, přesto to nestačilo na Balažovu Yamahu.

 V Mistrovství ČSR se z titulu radovali Bedřich Fendrich (50 ccm), Zbyněk Havrda (125 ccm) a Bohumil Staša (250 a 350 ccm).

 Bohužel královna motorismu si u nás vybrala svou další daň. V Písku při soustředění tragicky havaroval Mirek Pěnkava a v Novém Meste nad Váhom potom Jirka Bursa, otec pozdější české hvězdy Michala. Problémem začaly být závodní okruhy. Zatímco technika procházela neustálou modernizací a zvyšováním výkonu, závodilo se neustále na stejných okruzích, jejíchž povrch již mnohde dosluhoval, přírodní okruhy začaly být velmi hrbolaté. Jezdilo se neustále rychleji, v České Třebové jezdil například Peter Baláž se svou Yamahou v průměru přes 170 km/h! Na speciální autodrom se však muselo ještě čekat, zatímco v Brně o něm jen snili, v Mostě již začali přemýšlet, jak se k němu dostat.

1976

Všechny třídy jely v roce 1976 šest závodů, ze kterých se počítaly čtyři nejlepší výsledky. Vždy společně, až na jedinou výjimku z úvodu sezony. Padesátky totiž nejely na superrychlé trati v České Třebové, zato dostaly právo bojovat o body v Hořicích. Náš horský a technický okruh v této době zažívá jedny ze svých nejlepších let, ve velmi kvalitních závodech se představuje opravdové silničářská elita, známá i ze závodů Mistrovství světa.

 Již i v malých třídách se prosazují zahraniční stroje. Tituly získávají jezdci na Kreidlerech a východoněmeckých MZ. Jawa dokázala jet na titul jen ve dvěstěpadesátkách, tentokrát s posilou Peterem Balážem, ten navíc s Yamahou 350 ovládl i nejsilnější kubaturu.

 Baláž byl ve výborné formě, měl možnost spolu s Bedřichem Fendrichem a Zbyňkem Havrdou několikrát startovat v Mistrovství světa. Za zmínku stojí jeho 11. místo ve třídě do 500 ccm na klasickém 22,8 kilometrů dlouhém Nürburgringu. Ale největší radost byla v závěru roku, objevila se totiž opět konkurence schopná nová zbraň Jawy! Plnokrevná šoupátková dvouválcová Jawa o výkonu cca 60 koníků při 13000 otáčkách.

 Finále Mistrovství ČSR se jelo v Hradci Králové a titul Mistra České socialistické republiky v něm získali Fendrich (50cc), Židlík (125cc) a Staša (250, 350cc).

1977

Na účastníky MČSSR čekalo opět šest závodů, tentokrát ovšem jely všechny třídy společně. Po letech jednotného bodovacího systému se opět probudili představitelé české silnice a přichystali změny v bodování. Nově se tedy v roce 1977 začalo bodovat dle klíče 30, 25, 21, 19, 17, 15, 14, 13, 12, .... až 1 bod. Bodovalo tedy rovných dvacet jezdců.

 Ve strojovém parku českých závodníků se objevily dva nové stroje. Vedle italské Morbidelli to byly především legendární „Metalexy“. Stroje ČZ 125 MTX vznikají v Příbrami a jejich cílem je pomoci výchově mladých jezdců. Později jezdí dokonce svůj vlastní pohárový šampionát.

 V tomto roce se upustilo od finálového závodu o tituly mistrů ČSR, pochopitelně přeborové závody se o postup do federálního mistrovství jely dále. Poprvé se jede také tzv. Pohár míru a přátelství. Tento PMP, jinak také Mistrovství zemí socialistického tábora, má ve svém prvním ročníku pouze dva závody, jeden u nás v Litomyšli, druhý v německém Frohburgu. K tomuto výjezdu se váže nyní již jen úsměvná historka – Staša a Král nedostali výjezdní povolení k cestě do DDR!

 V Mistrovství světa měli možnost startovat jen Baláž, Havrda a Fendrich. Nové Jawy 250 startovaly, ale jen na rámcových mezinárodních závodech a domácích podnicích. Ovšem i tam předvedly drama. Souboj našich nejlepších pilotů na konec pro sebe rozhodl Bohumil Staša, který v přímých soubojích porazil Baláže 3 : 2. Teoreticky mu tento výsledek měl zaručit start v kompletním seriálu Mistrovství světa 1978. Staša jezdil dunlopy a Baláž micheliny. Staša také tímto výsledkem zabránil Balážovi, aby vyrovnal jeho vlastní rekord z roku 1967, kdy získal 3 tituly.

1978

Ze slibů továrny Jawa sešlo a namísto toho, že v jejím sedle pojede Bohumil Staša, se tento v té době již legendární jezdec musel vydat vlastní cestou. Nové tovární motocykly dostali do svých rukou zahraniční jezdci, Angličané David Hickman a Eddie Roberts. Bohužel jejich výsledky byly natolik chabé, že se Jawa s koncem sezony rozhodla definitivně „zavřít krám“, když zastavila svůj projekt silničních závodních motocyklů. Vyrobené dvěstěpadesátky dostali do soukromých rukou Honza Bartůněk a mladý Olda Kába. Oba s nimi poté jezdili až do své pozdější velké havárie, která jim zastavila jejich kariéru. Bartůněk měl v Dymokurech ještě štěstí v neštěstí, Olda Kába však s Jawou tragicky havaroval v roce 1982 ve Znojmě.

 V Mistrovství ČSSR roku 1978 se jelo pět závodů v kategoriích 50 a 350cc, ve zbývajících dvou se jely pouze čtyři závody. V malých třídách kraloval Zbyněk Havrda, který také získal dva body do Mistrovství světa v Brně v padesátkách. Ve vyšších třídách to byl Peter Baláž, zde završil ve třídě 350 ccm neskutečnou sérii pěti titulů v řadě, prakticky u nás nebyl poražen celých 5 sezon!

 Vedle objevu nové hvězdy Pavola Dekánka, stojí za zmínku u roku 1978 i excelentní jízda Jana Bartůňka při závodě Poháru míru a přátelství v Hradci Králové. Zde totiž již s novou Jawou porazil Janose Drapala. Stejného úspěchu se podařilo i Jardovi Francovi. Nutno podotknout, že v této době porazit Maďara Drapala, jezdce, který vítězil v závodech Mistrovství světa, bylo opravdovou senzací.

1979

Tentokrát začneme vzpomínku na rok 1979 smutnou zprávou. Po závodech v Těrlicku osiřelo na startovních roštech jedno místo. V Těrlicku totiž tragicky havaroval Jaroslav Franc, který svým zraněním podlehl.

 Nicméně motocykly jedu dále. Sezona 1979 si pro své účastníky přichystala pět (50cc) a šest závodů (125, 250, 350cc). Pravidlo polovina +1 stále platí, takže padesátky počítají tři závody, ostatní kategorie čtyři. V malých třídách pokračuje vítězná série Zbyňka Havrdy, ovšem ve velkých ztratil Peter Baláž svou neporazitelnost. Ve čtvrtlitrech s Jawou exceluje Pražák Jan Bartůněk, ve třídě 350 ccm se na trůn vrací Bohumil Staša.

 Peter Baláž si alespoň spravil chuť v Brně, kde ve třídě 125 ccm získal za 8. místo krásné 3 bodíky do Mistrovství světa. Nikdo tehdy netušil, jak dlouho bude trvat, než další světové body získá náš jezdec (Jarda Huleš v roce 1996)!

 1980

Body byly od roku 1980 udělovány dle bodového klíče 15, 12, 10, 8, 6, 5, 4, 3, 2 a 1 bod. Šampionát byl pro třídy 50 a 350 ccm vypsaný na čtyři závody, ostatní kategorie jely závodů pět, všechny třídy pak měly započítány tři nejlepší výsledky.

 V roce, kdy kraloval v menších třídách Zbyněk Havrda a ve větších Bohumil Staša, došlo na několik pořadatelských výpadků. Mistrovství republiky přišlo ke slovu i v rámci závodu Mistrovství světa v Brně, kde se o body do MČSSR jelo v samostatném závodě třistapadesátek. Při porovnání se světem bylo vidět, že náš strojový park velmi rychle stárne.

1981

Třída 250 ccm jela pět závodů, ostatní třídy měly závody čtyři (všechny počítaly tři nejlepší výsledky). Ze sezony vyzdvihněme několik informací, jako například, že fenomén vyšších kubatur, Bohouš Staša, to po létech opět zkouší ve 125cc, či to, že v Mistrovství ČSSR se poprvé představil i mladý Zbyněk Havrda, který v závěrečném závodě třídy 50 ccm dokonce vylezl i na pódium, když v jeho domácím Hradci Králové dojel třetí (v závodě, ve kterém zvítězil jeho otec).

 Bohužel přišly i smutné situace. Henrich Kurtha tragicky havaroval na Sachsenringu a Karel Navrátil v Kopčanech.

 Významnou změnou ve světovém dění bylo opětovné zavedení šampionátu Mistrovství Evropy. Důvod - byl prostý, úroveň národních šampionátů stále více zaostávala za Mistrovství světa. Tedy Mistrovství Evropy se mělo stát nástupnickým hřištěm pro svět, kde navíc neustále sílí tlak na vyřazení přírodních tratí ze seriálu Grand Prix.

 1982

Silnice prožívá jeden z velmi špatných roků, ruší se závody, například třída 350 ccm jede pouze dva, které jsou bodované do MČSSR. Pořadatelská krize seřadila počty závodů pěkně podle tříd sestupně. 50 ccm jely pět závodů, 125 čtyři, 250 tři a 350 dokonce pouze dva, které se oba počítaly, když ostatní třídy bodovaly standardně polovinu +1 závod.

 Smutný rok přinesl dvě tragické havárie. Josef Bareš ujel své poslední kilometry na trati v Chomutově, Oldřich Kába na posledním závodě sezony ve Znojmě, kde se mu zadřel motor jeho Jawy 250 a Olda ve vysoké rychlosti trefil hrudníkem malý, mýtný patníček, jenž nebyl u dráhy ničím chráněn. Povrch těchto cca 20 cm vysokých patníčků bývá často pokryt mechem a lišejníkem, po této tragédii byla namísto mechu na patníku zeleno-bílá barva Oldovy kombinézy (Olda jezdil v kombinéze Kawasaki).

 Mladý Zbyněk Havrda se stává Vicemistrem ČSSR třídy 50 ccm, kde získává své první a zároveň jediné vítězství v závodě naší nejvyšší soutěže.

 Svět jde novým směrem, byla zrušená pro nás nejúspěšnější kategorie 350 ccm, ale nejhorší věc, která nás mohla v oblasti Grand Prix potkat, bylo zrušení domácí Velké ceny v Brně, která již ve své přírodní podobě nesplňovala parametry bezpečnosti. Akce s položením základního kamene a sliby, že nový okruh bude v roce 1984, vyšly naprázdno. Pravdou ale je, že rok 1982 byl posledním, kdy se jelo klasické MS na přírodních okruzích!

 Poprvé se u nás jel také Přebor Juniorů. Jako materiál byly použité příbramské stroje ČZ 125 MTX, které dovedly k historicky prvnímu juniorskému šampiónu naší země Jaroslava Zavrtálka

 1983

Kategorie 125 ccm jede čtyři závody, ostatní kategorie jich mají pět, poprvé po mnoha letech se všem kategoriím počítají body ze všech závodů. Plné body míchaly pořadím, ve třídě 50 ccm došlo dokonce na sčítání časů. Tehdy neplatilo pravidlo o tom, že lépe skončí v celkové klasifikaci ten jezdec, který dosáhne lepší výsledek v posledním závodě a tak došlo ve výsledku druhého místa při rovnosti bodů dokonce na sčítání časů.

 Sezona 1983 začala velmi smutně. Těsně před jejím začátkem došlo v Hradci Králové k dopravní nehodě nákladního auta a motocyklisty. Tím byl mladý Zbýňa Havrda, vicemistr ČSSR z předchozího roku, který při této dopravní nehodě přišel o život.

 Po zrušení třídy 350 ccm (ve světě) přišla další změna, kategorie 50 ccm byla nahrazená kategorií 80 ccm i na evropském kolbišti. U nás se ovšem v roce 1983 jelo zatím stále po starém, tedy jak třída 50 ccm, tak i 350 ccm.

 Mistrovství světa se jede již pouze na speciálních automotodromech. Brno o závody silničních motocyklů nepřišlo. Po vypadnutí z kalendáře Grand Prix se na přírodním okruhu v Brně jede závod Mistrovství Evropy, a to i se třídou 500 ccm, kterou český divák již několik let neviděl. Bohouš Staša si pro tento závod vypůjčil Suzuki 500, ale na předpokládaný výsledek to nakonec nedalo. Bodoval pouze Otto Krmíček ve třídě 80 ccm.

 Juniorským přeborníkem se v roce 1983 stal Miroslav Moravanský.

1984

Po dlouhé době se tedy změnily kubatury. Stejně jako v Grand Prix a Evropě se jely osmdesátky a půllitry. Ovšem neoficiálně to byla třída přes 250 ccm, neboť na startovním roštu zpočátku stály pouze čtyři stroje o obsahu 500 ccm, zbytek byly staré, dobré třistapadesátky.

Třída 80 ccm měla v roce 1984 celkem 6 závodů, což bylo ze všech nejvíce, neboť třídy 250 a 500 ccm jely čtyři mistrovské závody, zatímco třída 125 ccm pouze tři. Po roce jsme se vrátili k v těchto počtech nesmyslnému škrtání výsledků, když vše bylo opět dle zaběhlého způsobu bodované jako „polovina +1“.

Rok 1984 byl rokem Slováků. Tedy alespoň co se větších tříd týče. Ve třídě 250 ccm totiž hned mezi prvními šesti konečné klasifikace figurovali čtyři jezdci ze Slovenské socialistické republiky, přičemž za řeku Moravu putoval nejen titul této třídy (Dekánek obhájil), ale i post Vicemistra ČSSR, který si do Bratislavy odvezl syn někdejšího továrního jezdce Jawy Františka Srny, Marian. V silnějších půllitrech titul sice získal Bohumil Staša, vodící plnokrevnou Suzuki RGB500, ovšem za ním se umístila smečka hned čtyř slovenských jezdců, z nichž byl nejvýše, tedy druhý, nezapomenutelný Imro Majoroš, jenž stále vodil slabší třistapadesátku. V závěru roku dostal do ruky RGB500 také Pavol Dekánek, který hned převzal pozici nejlepšího našeho jezdce této třídy, ovšem pouze dva starty v této kategorii ho výše jak na třetí místo nedostaly.

Rok 1984 znamenal v naší historii i jednu obrovskou změnu. Již několik let slibují Brňané stavbu svého nového okruhu, kterým má být speciální autodrom nedaleko Žebětína, ovšem zatím v celé záležitosti všichni jen vedou diskuse na nic neříkající témata. Namísto toho v Mostě nikdo nic nepropaguje, nikdo nic neříká, a najednou se republika dozvídá, že v jednom z vytěžených hnědouhelných dolů byl postaven speciální závodní okruh. První rok zde jezdí jen automobily, ovšem v roce 1984 se dostalo i na motocykly, které zde bojují o první body 10. června 1984. Každý je nadšený, nikomu jeho radost nakazí ani skutečnost, že namísto současné věže je vše organizováno ze dvou stavebních buněk posazených na sebe, či že namísto dnešních boxů je zázemí pouze velmi provizorní. Důležité je, že máme autodrom a jsme na něj hrdí!

Mistrovství republiky juniorů, nyní již spojené i se speciálním Pohárem MTX, vyhrává Jaroslav Zavrtálek, který tak v této soutěži získává po roce 1982 druhý titul.

Po opravdu dlouhé době jsme měli možnost vidět naše jezdce bojovat o přední pozice i na brněnském, stále ještě přírodním, okruhu. V rámci srpnového závodu Mistrovství Evropy zde sahal po třetím místě ve třídě 500 ccm Pavol Dekánek a Bohumil Staša. Dekánek jezdil třetí s mírným náskokem na Stašu. Přišlo poslední kolo a více jak sto tisíc lidí přítomných nedělnímu závodu šílelo. Dekánek si zatáčku za zatáčkou jede pro svůj historický vavřín. Jenže přišla úplně poslední zatáčka a před ní zpomalovací retardér vystavěný z balíků slámy na sjezdu ze